Svátek má: Teodor

Komentáře

Zbyněk Fiala

žurnalista

Průmysl nepadá jako v Německu

Vyžaduje to umění jásat. Dříve jsme byli zvyklí na dvouciferná růstová čísla, teď vládne nadšení, že český průmysl neklesá a nenásleduje Německo. Zatím.

Napřed ta dobrá zpráva. Průmyslová produkce očištěná od vlivu pracovních dnů meziročně vzrostla o 3,2 procenta. Konjunktura tedy pokračuje a může chvíli vydržet, hodnota nových zakázek se meziročně zvýšila o 4,1 procenta. To je však méně než před rokem, kdy nové zakázky meziročně narostly dokonce o 9,5 procenta a mohly vyvolat naději, že se vracíme do časů dvouciferného růstu.

Jenže potom přišla spousta špatných zpráv. Americko-čínská obchodní válka zatím neskončila, byť tokijská jednání na schůzce skupiny G-20 odsunula bezprostřední krizi. Ale jen odložena jsou taky americká cla na evropskou ocel a hliník, případně i auta. Pokračuje tak zásadní restrukturalizace světového obchodu.

Ekonomové vedou spory o to, zda americký ústup od dosavadní bezbřehé globalizace nenadělá víc škody než užitku, ale iniciativní Trump z toho zatím vychází vítězně. V červnu v USA přibylo 224 tisíc pracovních míst, to je o polovinu víc, než analytici očekávali. Nezaměstnanost ve Spojených státech je stále na nejnižší úrovni za posledních 50 let. S úrokovými sazbami se nebude hýbat. Dokonce i Wall Street se raduje nad rekordním oceněním kapitálu.

V Evropě to vypadá trochu jinak. Exportní Německo naráží na příliš mnoho bariér. Sankce proti Rusku, Íránu, čínským elektronickým gigantům, to všechno musí být někde vidět. Evropa je ve vleku dominantní mocnosti, což je historická chyba, o to větší, že se s ní dříve pokusila vyrovnat. Jedním z důvodů vzniku Evropské unie, vlastně už jejích předchůdců, byla snaha zabránit vzniku evropského imperiálního centra („nového Říma“). Prakticky to znamenalo umožnit vznik takových koalic na našem kontinentě, které vyváží vliv Německa a zbaví ho nutkání zneužít své síly. Jenže pak se podařilo přesunout roli „Říma“ do Washingtonu. Teprve teď si to začínáme znovu uvědomovat, a to vysvětluje volbu takových osob do vedení EU (k nelibosti V-4), které mají jasné federalizační úmysly. Je tu jasný zájem o to, aby EU měla více parametrů silného federativního státu a mohla hegemonickým USA lépe čelit.

Ale vraťme se k ekonomickým číslům. Německý průmysl se v květnu trochu vzpamatoval, přesto stále vyrábí méně než před rokem. Index důvěry investorů klesl na nejnižší úroveň za pět let. Jednotlivé obory prožívají dílčí potíže.

Kdo investoval do Deutsche Bank, přišel o peníze, cena akcií je na desetině nejvyšší hodnoty, kterou měly před krizí. Neuspěl pokus Deutsche vecpat se na Wall Street jako gigant, který se může spekulacemi rovnat americké investiční bance Goldman Sachs. Dnes začala změna, banka prudce zredukuje své investiční služby a propustí 18 tisíc lidí, což nebude snadné jak pro banku, tak pro ně. Polepšený hříšník slibuje, že nadále už se bude věnovat hlavně úvěrování reálné ekonomiky doma.



Prodělečné investice Deutsche za 74 miliard euro (a s pákou sázek na velký úvěr ještě čtyřikrát vyšší) budou nahrnuty do zvláštního fondu („ bad bank“), podobného někdejší české Konsolidační bance, odkud se budou opatrně likvidovat. Mimochodem, osudy tohoto zvláštního fondu mohou zajímat ČNB. Má ve své bilanci podobnou částku, kterou nainvestovala do devizových rezerv při nepromyšlených intervencích do kurzu koruny, a taky neví, jak se toho zbavit.

Volkswagen a další výrobci aut se prohýbají pod náklady starých pokut za podvody s dieselovými emisemi a přezbrojováním na elektrická auta. Dlouho se zdálo, že je na to deset let času, ale najednou vypukly úplné závody, kdo obsadí vznikající trh. V nejbližších dvou letech podle Financial Times nabídne každý velký evropský výrobce hned několik modelů elektrických aut, aby urval kousek rostoucího trhu a vyhnul se pokutám za nedodržení extrémně přísných emisních limitů. Loňský rok byl poslední vlažný, kdy se na trhu objevily jen čtyři nové elektrické modely. Letos už jich má být 66 a příští rok rovnou stovka. Velká bitva se přitom odehrává v cenové hladině dnešní lepší oktávie. Tam by chtěl Volkswagen udeřit s modely s dojezdem kolem 500 kilometrů.

Elektrická auta jsou to, čemu se říká převratná inovace. Je to patrné i na tom, že tradiční výrobci čelí nové konkurenci velkých softwarových firem a výrobců baterií, protože tam bude vznikat většina hodnoty nových aut. Baterky jsou zároveň jedním ze symbolů boje proti klimatickým změnám, které mladí lidé začínají vnímat jako akutní ohrožení své budoucnosti. Může to přinést důraznější protesty, u nás to právě byla dvoudenní blokáda zastaralé chvaletické elektrárny, která vypouští dvě třetiny uhlíku, který projde jejími kotli, bezúčelně do atmosféry.

S tím uhlím je třeba přestat, limity jsme my, říkají o sobě organizátoři tohoto protestu. Nejde o prázdné heslo. Svět se začíná prudce měnit jak pod tlakem nových technologií, tak i občanů. Některé zem jsou zranitelnější. Třeba robotizace a automatizace, kterým říkáme Průmysl 4.0, řadí ČR a Slovensko mezi čtyři nejzranitelnější ekonomiky vyspělého světa, tvrdí analytici Mezinárodního měnového fondu.

Globalizace ustupuje, což může postihnout země s nejvyššími podíly exportního průmyslu. Klimatické změny si vynucují zásadní změny ve stavebnictví, dopravě a energetice, a to může být problém pro zemi s dlouhodobým přehlížením potřeb energeticky úsporných budov, zemi s přerostlým automobilovým průmyslem a se všemocnou energetickou lobby měnící uhlí, které je v zemi zadarmo, ve zlato.

Zatím si užijme pěkných čísel, ale v Německu už to začalo.

Zbyněk Fiala